Přeskočit na obsah

Formule 1 v roce 1962

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
13 sezóna
mistrovství světa vozů Formule 1
(1962)
Mistr světa - Graham Hill
Obecné informace
Počet závodů9
Počet pilotů19
Pohár jezdců
PrvníSpojené království Graham Hill
(BRM)
DruhýSpojené království Jim Clark
(LotusClimax)
TřetíNový Zéland Bruce McLaren
(CooperClimax)
Pohár konstruktérů
PrvníSpojené království BRM 42 bodů
Formule 1
1963

XIII. Mistrovství Světa Formule 1 a 5. ročník poháru konstruktérů, byl zahájen 20. května Velkou cenou Nizozemska na okruhu Zandvoort. Posledním závodem ve kterém se bojovalo o mistrovské body byla jihoafrická Grand Prix pořádaná v East Londonu 29. prosince. Třináctého ročníku mistrovství světa se zúčastnilo celkem 61 pilotů, z tohoto počtu bylo 22 nováčků. Dvanáct konstruktérů představilo celkem 24 modelů či různých specifikací svých vozů. Oficiální kalendář mistrovství světa obsahoval 9 závodů, z toho se jich 7 pořádalo v Evropě a po jednom na americkém a africkém kontinentě. Sezóna 1962 zahrnovala krom, závodu započítávaných do mistrovství světa i dalších 22 nemistrovských Grand Prix, dále pak mezinárodní mistrovství Jihoafrické republiky, které sestávalo z dalších 12 Grand Prix.

Pohled na sezónu

[editovat | editovat zdroj]

Formule 1 zahájila sezónu již 2. ledna v Jihoafrické republice, závod zde vyhrál Trevor Taylor. Největší událostí však byl závod v Goodwoodu, kde se jely hned dva podniky, Lavant Cup a Glover Trophy. Při závodě těžce havaroval Stirling Moss, který utrpěl mnohačetné zlomeniny a to byl konec jeho kariéry pilota formule 1. Dále byla sezóna poznamenána krizí uvnitř stáje Ferrari, kterou opustilo celé vedení a tým musel zahájit sezónu se starým modelem. První závody sezony ukázaly, že loňský vítězný tým Ferrari na konkurenci z britských ostrovů nestačí.

Stáj BRM přišla s novým motorem V8 a jezdeckou dvojicí Graham Hill a Richie Ginther, který přišel od Ferrari. Také Lotus renovoval celou koncepci vozu a přišel s revolučním řešením šasi u vozu Lotus 25, jako motor používal Climax V8, který používalo i několik dalších týmů. Lotus také experimentoval s motorem od BRM, což se posléze ukázalo jako ne příliš vhodné spojení. Ferrari se snažilo navázat na předešlé úspěchy a místo dosud úspěšného šestiválce zkoušelo i osmiválec a dvanáctiválec. Nic však nevedlo k výsledkům a tak se Ferrari posledních dvou závodů v USA a Jihoafrické republice nezúčastnil. Nováčkem byla stáj Lola, která najala Johna Surteese a Roye Salvadoriho.

Sezóna začala v květnu v nizozemském Zandvoortu, který byl vypsán zároveň jako Grand Prix Evropy. V závodě zvítězil Graham Hill s vozem BRM a protože tento úspěch v sezóně zopakoval ještě třikrát, získal titul. V Monaku zvítězil Bruce McLaren s vozem Cooper před úřadujícím mistrem světa Philem Hillem na Ferrari, který tak zaznamenal nejlepší výsledek pro Ferrari toho roku. V Belgii se poprvé prosadil Jim Clark na voze Lotus, v prvních třech závodech zvítězili tři různí piloti a tři různé značky. Ve stejném duchu se pokračovalo i ve Francii, kde zvítězil Dan Gurney na Porsche, v podstatě jen díky odstoupení svých soupeřů.

Prvním kdo dokázal zvítězit podruhé byl Jim Clark, který získal prvenství v Aintree před Surteesem a Mclarenem. Graham Hill to vyrovnal hned v dalším závodě v Německu. Rozhodující krok k titulu učinil Hill v italské Monze, kterou vyhrál a Clark odstoupil. Jim Clark vykřesal teoretickou šanci na titul v USA, kde zvítězil před Hillem a snížil náskok konkurenta z BRM na 9 bodů, což znamenalo, že k titulu by ho dovedlo jedině vítězství a odstoupení Hilla. Vše, ale dopadlo přesně naopak, z vítězství a prvního titulu se tak radoval Graham Hill.

Závody formule 1 si vyžádaly další život. Při tréninku na Grand Prix Mexika, který se jel mimo šampionát, zahynul nadějný Ricardo Rodríguez, který dojel čtvrtý v Belgii a ve věku 20 let byl novou vycházející hvězdou.

Boduje prvních 6 jezdců podle klíče:

  1. místo – 9 bodů
  2. místo – 6 bodů
  3. místo – 4 bodů
  4. místo – 3 bodů
  5. místo – 2 body
  6. místo – 1 bod
  • Do šampionátu se započítává pouze 5 nejlepších výsledků.
  • Motory se mohou používat atmosférické o objemu v rozmezí 1300 cm³ – 1500 cm³.
  • Minimální hmotnost vozu byla stanovena na 450 kg
  • V poháru konstruktérů může bodovat pouze jeden vůz z týmu a to ten, který v dané Grand Prix dojede na lépe bodované pozici. Lotus se do poháru zapsal na dvou pozicích, dle komisařů byl rozdělen na Lotus se specifikací motoru od Climax a se specifikací motoru od BRM. Zákaznické vozy jsou z poháru konstruktérů vyloučeny. Bodový systém je stejný jako u jezdců.

Závody započítávané do MS

[editovat | editovat zdroj]
Datum Grand Prix Náhled Akce Jezdec Vůz Stav MS
1. GP

20. květen

Nizozemsko Nizozemsko

Zandvoort

(Výsledky)

Závod Spojené království Graham Hill BRM P57 Spojené království Graham Hill
Kolo Nový Zéland Bruce McLaren Cooper-Climax T55
Pole Spojené království John Surtees Lola-Climax Mk4
2. GP

3. červen

Monako Monako

Circuit de Monaco

(Výsledky)

Závod Nový Zéland Bruce McLaren Cooper-Climax T60
Kolo Spojené království Jim Clark Lotus-Climax 25
Pole Spojené království Jim Clark Lotus-Climax 25
3. GP

17. červen

Belgie Belgie

Spa-Francorchamps

(Výsledky)

Závod Spojené království Jim Clark Lotus-Climax 25
Kolo Spojené království Jim Clark Lotus-Climax 25
Pole Spojené království Graham Hill BRM P57
4. GP

8. červenec

Francie Francie

Rouen-les-Essarts

(Výsledky)

Závod USA Dan Gurney Porsche 804
Kolo Spojené království Jim Clark Lotus-Climax 25
Pole Spojené království Jim Clark Lotus-Climax 25
5. GP

21. červenec

Spojené království Velká Británie

Aintree

(Výsledky)

Závod Spojené království Jim Clark Lotus-Climax 25 Spojené království Jim Clark
Kolo Spojené království Jim Clark Lotus-Climax 25
Pole Spojené království Jim Clark Lotus-Climax 25
6. GP

5. srpen

Německo Německo

Nürburgring

(Výsledky)

Závod Spojené království Graham Hill BRM P57 Spojené království Graham Hill
Kolo Spojené království Graham Hill Cooper-Climax T51
Pole USA Dan Gurney Lotus-BRM 24
7. GP

16. září

Itálie Itálie

Monza

(Výsledky)

Závod Spojené království Graham Hill BRM P57
Kolo Spojené království Graham Hill BRM P57
Pole Spojené království Jim Clark Lotus-Climax 25
8. GP

7. srpen

USA USA

Watkins Glen

(Výsledky)

Závod Spojené království Jim Clark Lotus-Climax 25
Kolo Spojené království Jim Clark Lotus-Climax 25
Pole Spojené království Jim Clark Lotus-Climax 25
9. GP

29. prosinec

Jižní Afrika Jihoafrická republika

East London

(Výsledky)

Závod Spojené království Graham Hill BRM P57
Kolo Spojené království Jim Clark Lotus-Climax 25
Pole Spojené království Jim Clark Lotus-Climax 25

Nizozemsko

[editovat | editovat zdroj]

Tým BRM vstoupil do sezóny s nadějným vozem a slibným jezdcem Grahamem Hillem. Jmenovec mistra z minulé sezóny Phila Hilla. se kterým však nemá mimo příjmení nic společného, odstartoval novou sezónu jak nejlépe jen mohl. V kvalifikaci sice nestačil na Johna Surteese (Lola), kde je dělila pouze desetina sekundy, v závodě však vedl 66 kol z 80 a v cíli měl náskok na druhého Trevora Taylora 27 sekund. Třetí Phil Hill dojel do cíle se ztrátou 81 sekund. Zbytek pole předjel Graham Hill minimálně o kolo.

V ulicích středomořského knížectví se na jedno kolo nejlépe dařilo jezdci Lotusu Jimu Clarkovi. Start mu však nevyšel a do první zatáčky vedl nový jezdec Ferrari, Belgičan Willy Mairesse. Ten ale zabrzdil příliš pozdě a zatáčku projel rovně. Zbytek závodníku se mu snažil vyhnout, což vedlo k hromadné kolizi kvůli které musel ze závodu odstoupit Dan Gurney (Porsche), Maurice Trintignant (Lotus), Richie Ginther (BRM), Innes Ireland (Lotus) a Trevor Taylor (Lotus). Utrhnuté kolo z vozu Richieho Ginthera po srážce s Trintignantem vyletělo mimo trať a zasáhlo maršála Ange Baldoniho, na místě zemřel. Prvních 6 kol závodu vedl mladý Novozélanďan Bruce McLaren (Cooper), kterého však vzápětí předjel Graham Hill. Brit si jel pro vítězství, jenže 8 kol před cílem mu selhal motor a byl nucen ze závodu odstoupit. Protože však v závodě dojelo jen 5 jezdců do cíle a body se udělovaly prvním 6, Graham Hill i přesto, že závod nedokončil, získal 1 bod za 6. místo. Mladý Bruce McLaren převzal vedení závodu zpět a do cíle ho nepustil. Za ním dojel Phil Hill (Ferrari) se ztrátou 1 sekundy a třetí příčku získalo další Ferrari Lorenza Bandiniho.

Na 14 kilometrů dlouhém okruhu ve Spa startoval z pole position Graham Hill. Ten však z celého závodu vedl pouze první kolo. Od druhého kola až do osmého se o vedení závodu přetahovali Trevor Taylor a Willy Mairesse. V 9. kole je oba předjel Jim Clark, což jejich bitvu neukončilo a vyeskalovala až do situace kdy se oba jezdci srazili. Jejich vozy vyletěly z tratě a Ferrari vzplálo. Oba jezdci byli vymrštěni ze svých vozů, ale vyvázli bez zranění. Jim Clark si dojel pro pohodlné vítězství s náskokem na druhého Grahama Hilla 44 sekund a třetího Phila Hilla. Ricardo Rodríguez (Ferrari) na 4. místě se stal rekordmanem, když jako doposud nejmladší jezdec získal body v šampionátu (20 let a 123 dní), tento rekord pokořil až v roce 2000 Jenson Button při Velké ceně Brazílie.

Kvůli stávce železáren v Itálii se Ferrari nemohlo účastnit Velké ceny Francie a jejich vedoucí jezdec Phil Hill, který byl doposud v šampionátu druhý, pouze sledoval závod z tribuny. Jim Clark sice v kvalifikaci zvítězil, ale v závodě byl jednoznačně nejrychlejší Graham Hill, který měl nakročeno k dalšímu vítězství, ale 10 kol před cílem odstoupil kvůli problémům se vstřikováním. Jack Brabham (Lotus) odstoupil již v 9. kole, když se na jeho voze zlomilo zadní zavěšení. Bruce McLaren zase přišel o 4 převodový stupeň, což mělo za následek roztočení a když se vrátil zpět do závodu, byl již velmi daleko od vedoucích jezdců. Jim Clark musel také odstoupit, když si podobně jako Brabham zlomil přední zavěšení. Poté co ostatní kandidáti na vítězství odstoupili, Dan Gurney se ocitl ve vedení závodu a bezchybnou jízdou zajistil jedinou výhru Porsche v šampionátu Formule 1. Druhý dokončil Jihoafričan Tony Maggs (Cooper) se ztrátou jednoho kola a třetí Richie Ginther se ztrátou dvou kol.

Velká Británie

[editovat | editovat zdroj]

Velká cena Británie nebyla pro diváka nijak zvláště zajímavá, ale znamenala jedno nejdominantnějších vítězství Jima Clarka vůbec. Pole position získal o 0,6 sekundy před Johnem Surteesem, vedl od prvního a až do posledního kola a k tomu navíc získal nejrychlejší kolo závodu. To znamenalo jeho první Grand Slam. Druhá příčka pódia nakonec připadla Johnu Surteesovy, který dojel o 49 sekund pozadu a třetí byl Bruce McLaren o 104 sekund za Clarkem. Tímto výkonem se Jim Clark dotáhnul za vedoucího Grahama Hilla pouze na rozdíl jediného bodu.

Závod byl kvůli silnému dešti a bahnu na trati zpožděn o hodinu, ale ani tak trať neuschla a závod se tak jel za mokrých podmínek. Den předtím si start z pole position zajistil Dan Gurney, 3 sekundy před Grahamem Hillem. Brit však Američana ve 3. kole předjel a skvělou jízdou na mokru si dojel pro vítězství, druhý skončil John Surtees a Dan Gurney se musel spokojit s bronzovou medailí. Jim Clark dokončil až čtvrtý, poté co na startu zapomněl zapnout čerpadlo, kvůli čemuž se propadl na 26. místo. Hned v prvním kole sice předjel 17 jezdců, ale v průběhu závodu měl několik nebezpečných okamžiků, které ho donutili zpomalit a jet bezpečněji.

Závodní víkend začal děsivě pro Lotus, když museli na vozech Jima Clarka a Trevora Taylora projít všechny své dostupné převodovky a dokonce na rychlo dovézt z Británie dvě bedny náhradních součástek. Oba jezdci závod nedokončili. Jim Clark si alespoň do statistik připsal pole position, které získal před Grahamem Hillem o 0,03 sekundy. V závodě neměl Graham Hill nejmenší problém, když jeho hlavní rival Jim Clark odjel jen 2 kola. Tým BRM si v cíli dojel pro umístění 1-2 s Richiem Gintherem na druhém místě a třetí místo okázal uzmout Bruce McLaren po tuhé bitvě s Ferrari Willyho Mairese.

Po třetí sezónu v řadě se Ferrari rozhodlo neodcestovat do USA. Pro tým to byl mizerný ročník, když v poháru konstruktérů skončili 6. z 8. Jim Clark si z pole position dojel pro vítězství a udržel si teoretické šance v boji o titul, i přesto že Hill dojel druhý. Se ztrátou jednoho kola protnul cílovou čáru Bruce McLaren.

Jihoafrická republika

[editovat | editovat zdroj]

Aby Jim Clark zvítězil v poháru jezdců, musel zvítězit, nezávisle na výsledku Grahama Hilla. Jim Clark sice byl nejrychlejší v kvalifikaci, ale nebylo mu to nic platné, když v 62. kole z 82 odstoupil z vedení z důvodu unikajícího oleje. Graham Hill přebral vedení a s náskokem 49 sekund na druhého McLarena si dojel pro vítězství v poháru jezdců. Třetí dojel domácí závodník Tony Maggs.

Konečné hodnocení Mistrovství Světa

[editovat | editovat zdroj]

Pohár jezdců

[editovat | editovat zdroj]
* Jezdec NED
Nizozemsko
MON
Monako
BEL
Belgie
FRA
Francie
GBR
Spojené království
GER
Německo
ITA
Itálie
USA
USA
RSA
Jižní Afrika
b.
1 Spojené království Graham Hill 1 (6) 2 9 (4) 1 1 (2) 1 42 (52)
2 Spojené království Jim Clark 9 Ret 1 Ret 1 4 Ret 1 Ret 30
3 Nový Zéland Bruce McLaren Ret 1 Ret (4) 3 (5) 3 3 2 27 (32)
4 Spojené království John Surtees Ret 4 5 5 2 2 Ret Ret Ret 19
5 USA Dan Gurney Ret Ret 1 9 3 13 5 15
6 USA Phil Hill 3 2 3 Ret Ret 11 14
7 Jižní Afrika Tony Maggs 5 Ret Ret 2 6 9 7 7 3 13
8 USA Richie Ginther Ret Ret Ret 3 13 8 2 Ret 7 10
9 Austrálie Jack Brabham Ret 8 6 Ret 5 Ret 4 4 9
10 Spojené království Trevor Taylor 2 Ret Ret 8 8 Ret Ret 12 Ret 6
11 Itálie Giancarlo Baghetti 4 Ret 10 5 5
12 Itálie Lorenzo Bandini 3 Ret 8 4
13 Mexiko Ricardo Rodríguez Ret 4 6 14 4
14 Belgie Willy Mairesse 7 Ret 4 3
15 Švédsko Joakim Bonnier 7 5 Ret Ret 7 6 13 3
16 Spojené království Innes Ireland Ret Ret Ret Ret 16 Ret 8 5 2
17 Nizozemsko Carel Godin de Beaufort 6 DNQ 7 6 14 13 10 Ret 11 2
18 USA Masten Gregory Ret DNQ WD Ret 7 12 6 1
19 Jižní Afrika Neville Lederle 6 1
20 Francie Maurice Trintignant Ret 8 7 Ret Ret Ret 0
21 Spojené království Jackie Lewis 8 DNQ Ret 10 Ret 0
22 Rhodesie John Love 8 0
23 Itálie Nino Vaccarella DNQ 15 9 0
24 Belgie Lucien Bianchi 9 16 0
25 USA Roger Penske 9 0
26 Jižní Afrika Bruce Johnstone 9 0
27 Švýcarsko Jo Siffert DNQ 10 Ret 12 DNQ 0
28 USA Rob Schroeder 10 0
29 Jižní Afrika Ernie Pieterse 10 0
30 Spojené království Ian Burgess 12 11 DNQ 0
31 USA Tony Settember 11 Ret 0
32 Spojené království John Campbell-Jones 11 0
33 USA Hap Sharp 11 0
34 Švýcarsko Heini Walter 14 0
35 USA Jay Chamberlain 15 DNQ DNQ 0
Německo Wolfgang Seidel NC Ret DNQ 0
Spojené království Roy Salvadori WD Ret Ret Ret Ret Ret Ret 0
Nový Zéland Tony Shelly Ret DNQ DNQ 0
Spojené království Keith Greene Ret DNQ 0
Nizozemsko Ben Pon Ret 0
Švýcarsko Heinz Schiller Ret 0
Francie Bernard Collomb Ret 0
USA Timmy Mayer Ret 0
Jižní Afrika Doug Serrurier Ret 0
Rhodesie Mike Harris Ret 0
Německo Günther Seiffert DNQ 0
Spojené království Gerry Ashmore DNQ 0
Itálie Ernesto Prinoth DNQ 0
Itálie Roberto Lippi DNQ 0
Argentina Nasif Estéfano DNQ 0
* Jezdec NED
Nizozemsko
MON
Monako
BEL
Belgie
FRA
Francie
GBR
Spojené království
GER
Německo
ITA
Itálie
USA
USA
RSA
Jižní Afrika
b.

Pohár konstruktérů

[editovat | editovat zdroj]
* Konstruktér Body
1 Spojené království BRM 42 (56)
2 Spojené království Lotus-Climax 36 (38)
3 Spojené království Cooper-Climax 29 (37)
4 Spojené království Lola-Climax 19
5 Německo Porsche 18 (19)
6 Itálie Ferrari 18
7 Spojené království Brabham-Climax 6
8 Spojené království Lotus-BRM 1
9 Itálie De Tomaso-Osca 0
10 Itálie De Tomaso 0
11 Jižní Afrika LDS-Alfa Romeo 0
12 Spojené království Gilby-BRM 0
13 Belgie ENB-Maserati 0
14 Spojené království Emeryson-Climax 0
15 Spojené království Cooper-Alfa Romeo 0

Mistrovství Jihoafrické republiky

[editovat | editovat zdroj]
Datum Grand Prix Okruh Vítěz Vůz Výsledky
20. leden Jižní Afrika Pat Fairfield Trophy Roy Hesketh Jižní Afrika Trevor Blokdyk Cooper Výsledky
17. březen Jižní Afrika Rand Autumn Trophy Kyalami John Love LDS Výsledky
23. duben Jižní Afrika Coronation 100 Roy Hesketh Jižní Afrika Ernest Pieterse Lotus Výsledky
22. červen Jižní Afrika Royal Show Races ? Jižní Afrika Syd van der Vyver Lotus Výsledky
30. červen Jižní Afrika Republic Festival Kyalami Jižní Afrika Ernest Pieterse Lotus Výsledky
9. červenec Jižní Afrika Border 100 East London Jižní Afrika Ernest Pieterse Lotus Výsledky
15. červenec Jižní Afrika Westmead 120 Westmead Jižní Afrika Doug Serrurier LDS Výsledky
22. červenec Mosambik Governor General Cup Lourenço Marques Jižní Afrika Pieter de Klerk Alfa Special Výsledky
4. srpen Jižní Afrika Rand Winter Trophy Kyalami Jižní Afrika Ernest Pieterse Lotus Výsledky
10. říjen Jižní Afrika Rand Spring Trophy Kyalami Jižní Afrika Gary Hocking Lotus Výsledky
24. listopad Jižní Afrika Total Cup Zwartkops Jižní Afrika Gary Hocking Lotus Výsledky
2. prosinec Grand Prix Rhodesie Kumalo Jižní Afrika Gary Hocking Lotus Výsledky

Závody nezapočítávané do MS

[editovat | editovat zdroj]
Datum Grand Prix Okruh Vítěz Vůz Výsledky
2. leden Jižní Afrika Cape Grand Prix Killarney Spojené království Trevor Taylor Lotus 21 Výsledky
6. leden Nový Zéland Nový Zéland Ardmore Spojené království Stirling Moss Lotus 21 Výsledky
1. duben Belgie Grand Prix de Bruxelles Heysel Belgie Willy Mairesse Ferrari 156 Výsledky
14. duben Spojené království Lombank Trophy Snetterton Spojené království Jim Clark Lotus 24 Výsledky
23. duben Spojené království Lavant Cup Goodwood Nový Zéland Bruce McLaren Cooper T55 Výsledky
23. duben Spojené království Glover Trophy Goodwood Spojené království Graham Hill BRM P57 Výsledky
23. duben Francie Grand Prix de Pau Pau Francie Maurice Trintignant Lotus 18/21 Výsledky
29. duben Spojené království B.A.R.C. 200 Aintree Spojené království Jim Clark Lotus 24 Výsledky
12. květen Spojené království BRDC Silverstone Spojené království Graham Hill BRM P57 Výsledky
20. květen Itálie Gran Premio di Napoli Posillipo Belgie Willy Mairesse Ferrari 156 Výsledky
11. červen Spojené království International 2000 Guineas Mallory Park Spojené království John Surtees Lola T4 Výsledky
11. červen Spojené království Crystal Palace Trophy Crystal Palace Spojené království Innes Ireland Lotus 24 Výsledky
1. červenec Francie Grand Prix de Reims Reims Nový Zéland Bruce McLaren Cooper T60 Výsledky
15. červenec Německo Großer Preis der Solitude Stuttgart Spojené státy americké Dan Gurney Porsche 804 Výsledky
12. srpen Švédsko Kannonloppet Karlskoga Spojené státy americké Masten Gregory Lotus 24 Výsledky
19. srpen Itálie Gran Premio del Mediterraneo Enna Pergusa Itálie Lorenzo Bandini Ferrari 156 Výsledky
25. srpen Dánsko Grote Prijs van Danske Roskildering Austrálie Jack Brabham Lotus 24 Výsledky
1. září Spojené království International Gold Cup Oulton Park Spojené království Jim Clark Lotus 25 Výsledky
4. listopad Mexiko Mexiko Magdalena Mixhuca Spojené království Jim Clark Lotus 25 Výsledky
18. listopad Austrálie Austrálie Caversham Nový Zéland Bruce McLaren Cooper T62 Výsledky
15. prosinec Jižní Afrika Rand Grand Prix Kyalami Spojené království Jim Clark Lotus 25 Výsledky
22. prosinec Jižní Afrika Natal Grand Prix Westmead Spojené království Trevor Taylor Lotus 25 Výsledky

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]